kapitola dvacátá sedmá - první část
<<<<< | — KAPITOLA DVADSIATA SIEDMA I. --- | >>>>> |
Odhaleni (1. časť) | ||
Preklad Vraby |
— KAPITOLA DVADSIATA SIEDMA —
Odhaleni (1. časť)
Harry a Hermiona se podívali na Rona a ten jim pohled opětoval.
“Dobře, proč jsi Harrymu dala tu fotku?”
Hermiona při lektvarech vypadala, že se co nevidět zhroutí, když její fotka v bikinách kolovala po třídě, ale teď se opět dala dohromady; Harry téměř viděl kolečka, která se jí otáčela v hlavě, jak si připravovala odpověď.
“Já mu ji nedala!” rozkřikla se a začala brečet. Harry šokovaně otevřel ústa. To opravdu nečekal.
“Co tím myslíš Já mu ji nedala? Na zadní straně bylo tvoje písmo. Poznal bych ho všude. A co mělo to S láskou Hermiona znamenat?”
“Rone! Dostal jsi někdy--” otočila se k Harrymu “- nebo dostali jste někdy ode mě dopis, který jsem takhle nepodepsala?”
Ron o tom uvažoval. “Asi ne, myslím, že ne. Ale pořád--”
“Takže, všechno co ti teď chci říct je že, teď už vím jak se to s tou fotkou stalo! Chyběla mi už od minulého léta!”
“Cože?” Zeptali se Ron a Harry najednou.
“Podívejte, měla jsem balíček fotek a myslela jsem, že Harrymu jednu pošlu k jeho dárku a přání k narozeninám. Takže jsem vybrala jeden pěkný snímek před hotelem na Korfu - byl opravdu úžasný, stál na kopci, kousek od vrcholu --”
“Hermiono!” přerušil ji Ron.
“Dobře, dobře. Měla jsem dvě kopie téhle fotky a myslela jsem, že jednu pošlu Harrymu. Otočila jsem ji a napsala na ní věnování. Potom jsem udělala další věci: zabalila dárek a napsala přání. Když jsem se vrátila k fotce, zdálo se mi, že je nějaká tlustá, a tak jsem zjistila, že se mi dvě slepily k sobě. Rozdělila jsem je a tu s věnování jsem vložila do přání. Domnívám se, že jsem se vůbec nepodívala na přední stranu. Prostě jsem si myslela, že to je ta, kterou jsem vybrala. Spěchala jsem, protože jsme měli zpoždění. Zalepila jsem obálku a byla připravená poslat sovu. Čmuchal mi s tím pomohl. Jenom jsem nemohla najít tu fotku, kterou Harry později dostal; Myslela jsem, že jsem ji někde zapomněla. Potom co se mi stalo v Bulharsku mi to nepřipadalo důležité.”
Ron vypadal zděšeně; některé věci byly zanedbatelné v porovnání s únosem zlými kouzelníky. Obrátil se na Harryho.
“Proč ji tedy pořád nosíš s sebou?”
Harry polkl. Připravoval se na to, že Ronovi řeknou jak to s nimi je doopravdy a Hermiona mu teď lhala. Měl by říct pravdu? To by rád věděl. Podíval se na Hermionu. Odpustila by mu, kdyby to udělal? Šanci říct Ronovi, že jsou pár, měl několik sekund…
“Rone,” řekl, když se rozhodl. “Když jsem otevřel přání, fotka vypadla ven. Dudley ji sebral a začal se vyptávat, jestli je to moje přítelkyně. Těmito řečmi jsem byl dost znechucený z minulého roku… však víš, Rita Holoubková a všichni okolo… tak jsem mu jí vzal a řekl mu, že to není moje holka. Moje učebnice byla na stole, takže jsem ji někde otevřel a tu fotku do ní schoval. Ani jsem ji pořádně neviděl. Dneska to bylo poprvé.”
Ron se jim postupně podíval do očí. “Takže ty říkáš, žes nevěděla, žes ji Harrymu poslala,” otočil se k Harrymu, “a tys jí nikdy neviděl?”
“Správně,” řekl Harry a Hermiona pokývala hlavou. Ron vypadal nedůvěřivě. “Protože kdybyste vy dva byli-víte co myslím-můžete mi to říct. Nejsem dítě. Pochopil bych to.”
Harrymu se sevřelo hrdlo. Měli jsme mu to říct! Podíval se na Hermionu. Teď. Teď. Řekneme mu to teď! Napadlo ho.
Ale Hermiona řekla. “Ale, Rone! Víme, že nejsi dítě.”
“Vypadáte…trávíte spolu spoustu času, a--”
“Dobře, chodíme spolu ráno běhat, jistě, a byli bychom trávili čas s tebou, ale ty teď trávíš hodně času s Parvati. Ne, že bychom ti to vyčítali,” řekla trochu rozechvěle. “Ale… ty nám prostě chybíš.”
Teď se na oba usmíval. “Máte pravdu, moc jsem s vámi nebyl. Co kdybychom dnes po škole šli navštívit Hagrida, jako kdysi? Myslel jsem, že budu s Parvati, ale omluvím se jí”
Harry se mdle usmál. “Jasně,” řekl. Napadlo, že to „jasně“ znělo přesvědčivěji, než to myslel. Zrovna si nasazoval batoh, když ho Hermiona zastavila.
“Harry, teď když vím, kde ta fotka je… můžeš mi ji, prosím tě, vrátit?”
Otřeseně se zastavil; sundal si batoh a začal hledat fotku, kterou tam v rychlosti hodil, když mu ji Snape vrátil. Vrátili ji a Hermiona si ji schovala do kapsy u šatů. Vzala si svůj vlastní batoh, otočila se k nim, a zatímco stoupala po mramorových schodech, křikla na ně.
“Pojďte vy dva! Jdeme pozdě na Formule!”
Ron poklepal Harrymu na rameno a společně si vydali za ní.
“Promiň mi to všechno. Choval jsem se jako blbec.”
Ne, pomyslel si Harry. Chováš se tak pořád.
“Jasně,” řekl Harry nezřetelně a vydal se za Hermionou.
* * * * *
Po Moodyho hodině si odnesli věci do společenské místnosti a sešli dolů k Hagridovu srubu (potom co se Ron omluvil naštvaně se tvářící Parvati). Hagrid byl šťastný, že je vidí a jakmile se objevili ve dveřích, postavil na čaj. Hermiona mu pomáhala: připravila džbán s mlékem, hrníčky a talířky, zatímco Harry a Ron prohledávali Hagridovu spižírnu, aby našli ještě nějaké „kamenné“ sušenky.
Všichni se posadili, aby se najedli a napili čaje; vesele se smáli tomu, jak Hermiona neustále mluví o historii anglického čaje nebo Harryho a Ronově neschopnosti posoudit správný moment k pití čaje, takže si při prvním doušku spálili jazyk. Výsledkem bylo, že při mluvení nepatrně šišlali.
Potom se spořádaně usadili. Harry zvedl svůj hrníček, podíval se na ostatní a potichu řekl:
“Na Nevilla.”
“Na Nevilla,” řekli Hagrid, Ron a Hermiona a navzájem si ťukli svými hrníčky mezi sebou a Harrym. Všichni se napili a potom pokračovali v tiché konverzaci. Když byl čas na večeři, umyli po sobě nádobí a připravili se k odchodu na hrad.
“Jdeš na večeři, Hagride?” zeptala se ho Hermiona. Najednou si Harry uvědomil, že si nemůže vzpomenout, kdy Hagrida naposledy viděl na večeři ve Velké síni.
“Né, --mám jinačí plány,” řekl vyhýbavě.
Harry řekl, “Chodíš za svou mámou”
Hagrid přikývl. “Neměl bych? Jo, vím že je tady s vostatníma, a po tak dlouhý době…”
“Samozřejmě, že bys měl večeřet se svou matkou,” řekla Hermiona procítěně. “Chyběj mi večeře s děckama veVelký síni…” zakoktal a podíval se na ně provinile. “Skřitci se dřou s pudinkama…”
Harry se na něj usmál. “Kdybys někdy potřeboval něco z kuchyně, stačí říct. Rádi to pro tebe uděláme”
“Určitě,” souhlasil Ron a Hermiona se na něj zle podívala.
“Ty máš asi rád, když se ti domácí skřítci klaní, co?…“ řekla kousavě.
“V čem je problém?” bránil se Ron.
“Rone,” přerušil je Hagrid. “Nebudeš mít brzo narozeniny?”
“Patnáctého.”
“To už je za týden! Co bys řekl tomu, kdybychom tu udělali takovou malou párty jako měla Ginny? ”
Ron pokrčil rameny. “Zní to dobře. Ten koláč, který jsme jedli na Ginnině oslavě byl skvělý.”
“Jestli chceš, můžu říct Biddymu, aby udělal stejný,” řekla Hermiona.
“To zní jako plán,” usmál Hagrid a ukázal na dveře. “Díky, že ste přišli na čaj.”
“Pozdravuj od nás mámu,” řekl Harry, když odcházeli.
“Udělám to!” Znovu otevřel dveře. “Řekněte vy tři, neviděli jste kolem školy lítat něco podobnýho zlatýmu Griffinovi? Máma tvrdí, že jeden párkrát proletěl kolem tábora obrů. Myslel jsem, že se jim v týhle část světa moc nelíbí; Brumbál měl toho jednoho zvlášť přivezenýho…”
Ron a Hermiona se podívali na Harryho, který se tvářil provinile.
“Hm, ne,” řekl Ron. “Asi to bylo něco jiného. Může to tak být, ne?”
Hagrid se zasmál. “Jo, Rone, může. Jenom se mi mámě špatně říká, že se v něčem spletla, když jsem čekal tak dlouho, abych ji znova viděl. Příště až si bude něco takovýho myslet tak změním téma.”
“To je dobrý nápad, Hagride,” řekl Harry roztřeseně. Všichni se rozloučili a zavřeli dveře. Navzájem se na sebe podívali a povzdechli si. Potom odešli směrem k hradu.
“Cos to vyváděl, Harry?” chtěl vědět Ron, zatímco šli k hradu. “Dráždil obry?”
“Ne, jen jsem trénoval létání, takže vypadá přirozeněji.”
Ron se zastavil a civěl na něj. “Co to znamená?” zeptal se měkce, a jeho hlas zněl úzkostlivě. “Létáš sám, bez koštěte?”
Harry se podíval přes Ronovo rameno na večerní oblohu, na červánky roztroušené okolo špiček stromů. “Je to jako sen. Znáš ten druh snu, kdy si představuješ, že roztáhneš ruce a letíš? Je to stejné, ale -já nespím…“
Hermiona se zašklebila. “Pro mě to bylo jako noční můra…“
Ron se zasmál. “Takže se příští rok do famfrpálového týmu nepřihlásíš?”
Hermiona se sarkasticky zasmála. “Velmi vtipné.”
Znovu vykročili k hradu. Ron vypadal, že o něčem přemýšlí a nakonec váhavě pronesl. “Zítra ráno, myslíte--”
“Co?” řekl Harry a srovnal krok s Ronem.
“Můžu jít běhat s vámi?”
Harry se zastavil. “Běhat? Ty?”
Ron se na něj podíval a začal se bránit: “Jo. Je na tom něco špatného?”
“Nejsi jeden z těch, kteří nám říkali, že jsme šílení, když vstáváme tak brzo a běháme?”
Ron vypadal trochu nervózně. “Parvati mi říká, že jsem moc vyzáblý,” řekl tiše. Zběžně pohlédl na Hermionu, potom zpátky na Harryho.
Harry pokrčil rameny. “Jasně. Zahříváme se o půl sedmé.”
“Půl sedmé!” Ron se zašklebil. Harry se rozesmál.
“Nebo,” řekl Harry, “bys na svoje svaly mohl použít vykrmovací kouzlo a vypadat jako Neuvěřitelný Hulk.”
“Jako co?”
“Promiň. Mudlovský komiks a televizní pořad.”
Ron potřásl hlavou a pokračoval v chůzi trochu rychleji. Znovu se zastavil, když byli přede dveřmi Vstupní haly.
“Harry,” řekl pomalu. “Chci ti znovu říct… Chci se ti omluvit za to, jak jsem se choval ráno. Víš, kvůli té fotce…“
Hermiona vběhla dovnitř a s náznakem nervozity v hlase řekla: “Tak ji, upřímně Rone, měl bys používat mozek! Myslíš, že kdyby Harry věděl, jakou fotku má ve své učebnici lektvarů, půjčil by jí Nevillovi, který navíc pracoval s Malfoyem?“
Ron na ní zpočátku hleděl s divným výrazem, potom se ale začal smát. Potřásl hlavou a položil Harrymu ruku na rameno.
“Zabodovala, Harry. Ještě nejsi tak hloupý…“
“Ha ha,” Harry se neupřímně zasmál.
Stále se smějící Ron vstoupil do Velké síně, Harry a Hermiona vešli za ním. Harry se na ní zamračil; bylo to pořád horší a horší. Ron by si musel připadat jako úplný idiot, kdyby na to náhodou přišel. Harry s ní nebyl skoro měsíc, ale začínal zjišťovat, jaké by to bylo, kdyby ji ztratil kvůli tomu, že Ronovi řekl pravdu. Ačkoli potom by pravděpodobně ztratil i Rona a nikdo dlouho bez přátel nevydrží…
* * * * *
Hned v osm hodin se Harry hlásil ve Snapeově kanceláři. V tuhle dobu tam mohl jít přes třídu a nemusel použít tajnou chodbu. Každý věděl, že má být po škole, a tak bylo nepravděpodobné, že by tady někdo čmuchal.
Dveře do kabinetu byly otevřené, ale při vstupu je Harry zavřel. Snape známkoval eseje; tu, kterou právě opravoval, položil na velkou hromadu po jeho levé ruce, potom vzal dvě nebo tři zprava. Byl skoro hotový. Harrymu nic neřekl, dokonce se na něj ani nepodíval. Ten beze slova přešel k židli v rohu, posadil se a čekal.
Když Snape položil poslední esej na hromádku ohodnocených pergamenů, podíval se na Harryho. “Ředitel a profesor Moody budou příští týden několik dní pryč, od čtrnáctého do šestnáctého. Hodiny obrany proti černé magii odpadnou a profesorka McGonagallová bude zastupovat ředitele,” řekl bezbarvě. Harry polkl.
“Proč budou pryč?”
“Kvůli Averyho a Nottově procesu. Moodyho svědectví bude předneseno čtrnáctého, patnáctého bude samotné přelíčení, a když to bude nutné, šestnáctého bude porada poroty. Ledaže by vynesli rozsudek už patnáctého a upřímně, nevidím důvod, proč by jim rozhodnutí mělo trvat déle než pár minut.”
Harry kývnul. “Bude Lupin svědčit taky?”
“Remus není zaznamenán v protokole. Moody ho ze svého svědectví vypustil. Pro ministerstvo by byl nedůvěryhodný. Moody řekl, že vesnici na jeden den navštívil a stavil se u Tří košťat na něco k pití. Potom díky svému magickému oku viděl Averyho a Notta. Potom jste přišel vy. Brumbál dohodl na ministerstvu, aby vás z toho vypustili.”
“Co se s nimi stane, pokud je neosvobodí?”
“Půjdou do Azkabanu, ačkoli budou nejspíš bráni na lehkou váhu, když se díky polštářovému kouzlu nikomu nic nestalo.”
“Říkáte, že kdyby Moody všechny ty lidi nezachránil, Smrtijedi by byli v daleko větších problémech?”
“Ne, ale jsou tu nepochybně daleko horší věci, které mohli udělat. Věci, o kterých nevíme.”
Harry přikývl. Neuměl si představit, co by bylo horšího než hroutící se hospoda. Možná, že madam Rosmetě zaplatí škody. Rád by věděl, jestli kouzelnící mají pojistky. Uvědomil se, že co se kouzelnického práva týče, je naprostý ignorant.
Náhle se Sirius objevil v krbu. “Harry! Díky, žes ho přivedl, Severusi. Jak se máš, Harry?”
Usmál se na svého kmotra. “Skvěle.” Jeho hlas se trochu zatřásl; Od té doby co s Hermionou Ronovi řekli jejich „Velkou lež“ se necítil moc dobře. Cítil se spíš, jako kdyby mu hořel oheň na střeše a on s tím nemohl nic dělat. Celý den si připadal jako by měl v žaludku kámen a Hagridovy sušenky za to nemohly tolik, jako to, že jim Hagrid řekl, že ho obři viděli létat.,
“Seš si jistý?” Sirius v Harryho obličeji viděl něco, co ho rozrušilo. Harry se zoufale podíval na Snapea.
“Obávám se, že jsem Harryho a Hermionu při mé hodině trochu znervóznil. Školní trest jsem mu dal jen proto, abych ho dostal do má konceláře v tuto dobu. Jsem si jist, že se z toho vzpamatuje.” Podíval se na Harryho se zdvihnutým obočím a Harry si uvědomil, že nejlepší by bylo, kdyby se vzpamatoval hned. Slabě se usmál.
“Jsem v pohodě. Je to jak řekl. Trošku nervózní,” řekl Siriusovi, který se na něj přátelsky usmíval.
“Harry, jak víš, Severus se příliš obává o svou reputaci. Jsi dost starý na to, abys to pochopil.”
“Siriusi, proč jsi se mnou potřeboval mluvit?”
Tvářil se, jako kdyby ho políbil mozkomor. “Harry, vím, že to neuslyšíš rád, ale na zbytek roku tě chci odvést ze školy”
“Cože?”
“Poslouchej mě. Říkal jsem, že chci. Za chvilku ti řeknu svoje důvody, ale chci, abys věděl, že když nebudeš chtít, nedá se nic dělat. Ale teď mě prosím vyslechni!”
Harry jenom přikývl, měl stažené hrdlo. Co tak strašného by přimělo Siriuse udělat tak drastický krok? “Lucius Malfoy je v získávání mladých Smrtijedů čím dál agresivnější. Teď se zaměřil na Percyho Weasleye.”
“Na Percyho!”
Sírius přikývl. “Včera večer dostal sovu. Příští sobotu má přijít na Obrtlou ulici. Tam se má setkat s někým, kdo mu řekne, kam se má dostavit a sdělit svou odpověď. Není žádná možnost nahradit ho agentem - od našeho „malého“ debaklu na Vánoční noc dělají Smrtijedi komplikované testy na zjištění identity kohokoliv, s kým jednají. Když přijde a přijme, vypálí mu Znamení zla a stane se Smrtijedem; když přijde a odmítne, zabijí ho. Když nepřijde--”
“Cože?”
“Ano, víme o dvou zničených rodinách dvou studentů, kteří nedávno vyšli z Bradavic, protože byli verbováni a odmítly. Ani se neobtěžovali je mučit, aby je donutili přidat se k nim. Dali jim pouze jednu šanci. Jedna z nich byla dívka, která končila v tom samém roce jako Percy, Penelopa…“
“Penelopa Clearwaterová?”
“Jo. Znal jsi ji?”
Harry polkl. “Je to Percyho přítelkyně. V létě mi Ron říkal, že je spolu opět vídá. Co se stalo?”
“Dobře…” povzdechl si. “Dostala dopis; stejný jako Percy. Ale nikomu to neřekla. Zpanikařila, a když přišel čas schůzky, zabila se. Zanechala po sobě dopis na rozloučenou s vysvětlením.”
“Ne!” Harry cítil slzy, které mu tekly po tvářích. Vzpomněl si na Penelopu v jejím černém hábitu s prefektským odznakem. Byla, stejně jako Hermiona, proměněná v kámen potom, co na ní zaútočil bazilišek. Percy byl její smrtí pravděpodobně zdrcen a teď se měl také stát Smrtijedem.
“To není všechno. Když se neukázala, Malfoy poslal Smrtijedy do domu jejích rodičů. Všechny je nechal zabít. Nad domem se vznášelo Znamení zla. Nevíme přesně, kdo to udělal. Všichni byli mrtví - máma, táta, děda a její malý bráška. Mezi jím a Penelopou byl velký věkový rozdíl. Příští rok měl nastoupit do Bradavic. Specialisté na paměťová kouzla vymazali svědkům z paměti Znamení. Ministerstvo je pořád rozhodnuto utajit Voldemortův návrat. Chtějí předejít panice. Řeknu ti, někdy už by bylo vhodné začít panikařit…“
Harry se naplno rozbrečel, jakmile slyšel o zkáze Clearwaterovy rodiny.
“Kdo další?” řekl přiškrceně.
“Mladík, který studoval ve Zmijozelu. Býval kapitánem kolejního mužstva. Marcus Flint.”
“Flint? Flint odmítl stát se Smrtijedem?”
Sirius potřásl hlavou. “V tuto dobu nemůžeš kouzelníky soudit podle jejich koleje, Harry. Evidentně byl docela dobrým famfrpálovým hráčem. Dělal totiž náhradníka týmu Pýcha Portree, družstvu z ostrova Skye. Pýchy jsou hodně dobré, mají oddané publikum.” Sklonil hlavu na stranu. “Skoro každé dítě za ně chce hrát famrfpál. Jeho otec je Smrtijed. Jel na Skye, kde měl tým trénink a chtěl syna odvést Malfoyovi. Když nechtěl, zabil ho. Byl u toho svědek. Ten zmizel; ministerstvo se ho snaží najít, Denní věštec o tom zatím nevydal ani řádek a to se to stalo minulou noc. Vsadím se s tebou, že až to vyjde, udělají z toho rodinnou hádku, nebo něco podobného. Když se Marcus neukázal, Malfoy k němu domů poslal Smrtijedy a Marcusova matka i host, který u nich bydlel, jsou po smrti. Malfoy nevěděl, že jeho otec se Marcuse snaží přivést sám. Starý Flint očividně věděl, co se stane, když se Marcus nepřipojí ke Smrtijedům. Teď je na útěku před Malfoyem, Voldemortem a ostatními Smrtijedy, stejně jako před Ministerstvem. Zažil jsem, jaké to je, být na útěku… Samozřejmě, nezabil jsem svého syna, kterého jsem se pokoušel přesvědčit, aby se stal Smrtijedem, takže nebudu ztrácet čas lítostí na jeho osudu… ”
Utekl od Voldemorta stejně jako Karkarov, pomyslel si Harry. Zhluboka se nadechl. Sundal si brýle, utřel si oči rukávem a brýle si nasadil zpět. Takže ani rodiny Smrtijedů nebyly v bezpečí. Uvědomil si, že Draco Malfoy neměl na výběr. Buď si o Vánoční noci nechal vypálit Znamení zla, nebo by byl zabit svým vlastním otcem. Myslel na nebohého Marcuse Flinta, kterého nikdy neměl rád a který se postavil svému otci, odmítl se stát Smrtijedem a umřel kvůli tomu. Lidé určitě nějak zjistí, co se jim stalo, pomyslel si. Lidé zjistí, co skutečně vedlo chudáka Penelopu k její sebevraždě, kdo zabil její rodinu a kdo nad jejich a Flintovým domem vypustil Znamení zla.
“Percy,” řekl Harry roztřeseně. “Co bude dělat? A co ostatní Weasleyovy?” Cítil se, jako by se měl každou chvíli pozvracet. Představil si, jak se nad Doupětem vznáší Znamení zla; vzpomněl si na Billa, kterého naposledy viděl na ceilidhu, vysokého, urostlého a usměvavého; vzpomněl si na Charlieho s draky při druhém úkolu turnaje Tří kouzelníků; vzpomněl si na dvojčata a na Rona a na Ginny…
“Proč ještě nemáte Luciuse Malfoye?” chtěl vědět. Sirius se znovu pořádně nadechl; Harry si všiml, že má pod očima hluboké kruhy.
“Ne, že bychom se o to nepokoušeli, Harry. Všichni víme, že Malfoy tohle všechno dělá, ale nemáme proti němu žádný solidní důkaz. Potřebujeme špeha, který ba na něj něco získal. Ministrstvo je jako šílené a snaží se najít nějaké „bezvoldemortí“ vysvětlení všeho, co se děje. ”
“Když si mysleli, žes zabil ulici plnou mudlů i s Petigrewem, zavřeli tě a o důkazy se vůbec nestarali.”
Sirius se zašklebil. “To byla jiná doba. Je dokonce docela možné, že pokud by se bystrozorové vrhli na Malfoy Manor, všechno co by našli, by byla respekt budící kouzelnická domácnost, zajištěná starými kouzelnickými penězi. Možná by našli víc artefaktů souvisejících s černou magií, než by tu mělo být, ale rozhodně nic, co by Luciuse Malfoye spojovalo s něčím nezákonným. Malfoy za sebou stopy zametá dobře. Tiše a prohnaně.”
Harry se snažil získat zpátky klid, ale podařilo se mu to jen částečně. “Proč mě chceš odvézt ze školy? Neměl by sis teď dělat starosti o Percyho a ostatní Weasleyovi?”
Sirius se na něj chvíli díval a nic neříkal. Harry se na něj chvíli díval, potom se otočil na Snapea, který se tvářil ledověji, než ho Harry kdy viděl. Něco potichu říkal.
“Cože?”
Sirius začal mluvit pomalu. “Harry. Vzchop se. Jeden z našich agentů viděl část dopisu pro tebe. Měl bys ho dostat zítra ráno. Dopis bude v pergamenové obálce s černými okraji a voskovou pečetí ve tvaru Znamení zla.” Harry se zhluboka nadechl. “Ano,” potvrdil mu Sirius. “Je to oficiální. Byl jsi vybrán, aby ses stal Smrtijedem.”
V hlavě měl zmatek. “Kolik času mám?” zašeptal.
“Nevím. Percy dostal svůj dopis minulou sobotu, takže má dva týdny. Mám ale pocit, že v tvém případě svůj plán trochu urychlí.”
“Co ale přinese dobrého, když mě odvezeš ze školy? Co Ron a Hermiona? Budou stále v nebezpečí? A jde tu taky o všechny Weasleyovy…“
“Takže Bradavice nechceš opustit?”
“Opustit? Je to tady bezpečné jako ten zatracený barák u Dursleových. Měli bychom sem přivézt Weasleovy, abychom je ochránili. A co Grangerovi? Jsou pořád v bezpečí?” Viděl, jak se Sirius dívá na Snapea. Otočil se k němu.
“Ujišťuji vás, že Grangerovi jsou v naprostém bezpečí, protože nikdo kromě mě neví, kde jsou,” řekl Snape měkce.
“Vy?”
“Jsem strážce jejich tajemství.”
Harrymu spadla čelist. Schovali se za použití Fideliova zaklínadla a Snape byl strážce jejich tajemství! Výborně, pomyslel si Harry. Nikdo by Snapea nepodezříval, že právě on se ujal této role.
“Percy se setkal s Brumbálem,” řekl Sirius. “Když tvůj termín vyprší až po jeho, je ochoten nechat si vypálit Znamení zla a dělat pro nás špeha. Vzhledem k tomu, že se stále rmoutí pro Penelopu, je to od něj, myslím, dost odvážný čin. Je také znepokojen ochranou své rodiny. Otázkou zůstává, jak dlouho ti dá Malfoy na rozmyšlenou…“
Snape vstal a došel ke krbu. “Harry sem může přijít zítra ráno po snídani před hodinou. Zavoláme tě znovu a probereme, co je v tom dopise. Percy Weasley by mohl kontaktovat Malfoye a naznačit mu, že chce, aby se o něj „postaral“ dříve než příští sobotu.”
Sirius vypadal, že o tom přemýšlel. “Připadá mi to riskantní. Malfoy by ho mohl podezřívat, že má vedlejší úmysly. Radši všechno řídí přes dopisy. Byl by podezíravý, kdyby někdo jako Percy chtěl urychlit vypálení svého Znamení.”
Harrymu se třásly ruce. Všechno se to dělo moc rychle. Tušil už měsíce, že Voldemort, nebo Malfoy musí něco podniknout; teď se to stalo a on nebyl připraven. Vůbec si nepřipadal zdravý. Daleko raději by spadl do kaluže na zemi. Potom dostal nápad. V hlavě se mu vznikal pomalu, ale když se zrodil, vypadal jako skutečný plán.
“Harry?” řekl Sirius. “Vypadáš divně. Seš v pořádku?”
“Malfoy.”
“Ano, Malfoy dělá tohle všechno, ale my mu to teď nemůžeme dokázat…“
“Ne. Myslím Draca Malfoye.”
“Draca Malfoye?”
“Dobře, jak víš, pokouší se chytit svého otce při činu a dostat ho do Azkabanu na hodně dlouhou dobu. Potřebuji mluvit s Malfoyom… s Dracem, to je ono, a obstarat si přes něj dopis. Máš pravdu, kdyby Percy chtěl vypálit svoje znamení dříve, bylo by to podezřelé. Když tam půjde jenom kvůli tomu dopisu, nebude vypadat tak dychtivě. Ale Draco Malfoy by mohl říct svému otci, že teď je vysloveně příhodná doba přijít a dostat mě… a bude to jenom past.”
“Zapomněl jsem na Malfoyova syna… určitě by nechtěl, aby jeho otec škodil Ginnyině rodině, alespoň tak usuzuji z toho, co jsi mi řekl o těch dvou. Výborně, určitě chce, aby Weasleyovi zůstali v bezpečí. Otázka je, může toho docílit? Poslechne ho jeho otec?”
“To je to, co nevím.”
Sirius si znovu povzdechl. “Myslím, že první věc, kterou musíme udělat, je zjistit, co bude v tvém dopise…”
Harry přikývl. Snape se podíval dolů na Siriusovu hlavu v ohništi. “Bude to všechno, Siriusi?”
“Pro dnešek ano. Dobrou noc, oběma. Remus vás pozdravuje. Promluvíme si zítra.”
“Dobrou noc, Siriusi,” řekl Harry tiše, protože v hlavě měl prázdno. Podíval se na Snapea, strážce tajemství Grangerových. Předtím ho napadlo, že měl být strážce tajemství jeho rodičů. Doufal, že Grangerovi budou v pořádku… a Weasleyovi taky.
Snape na něj netečně zadíval. “Musím opravovat další pojednání, Pottere. Běžte. Vraťte se zpět do nebelvírské věže .”
Harry přikývl a odešel ke dveřím. Potom si na něco vzpomněl, zastavil se a otočil. “Když se mě někdo zeptá, co jsem musel dělat za trest, co mu mám říct?”
Snape se posadil ke stolu a tvářil se zamyšleně. “Řekněte m u, že jste krájel nějaké kořínky do mých soukromých zásob. Určitě něco vymyslíte, ne?”
Harry přikývl; Snape znovu vypadal zamyšleně. Možná si vzpomněl, jak byl sám v sedmnácti letech naverbován Malfoyem.
“Dobrou noc, pane. A-děkuji vám.”
Snape pohodil hlavou; jeho tmavé oči se leskly ve světle svíčky. Vypadal překvapeně, a, Harrymu chvíli trvalo, než na to přišel, …potěšeně.
“Rádo se stalo,” řekl po chvíli. “Dobrou noc, Harry.”
Harry se otočil, zavřel za sebou dveře a odešel. Právě stoupal po mramorových schodech, které vedly ze Vstupní síně, když si uvědomil, že Snape mu říkal „Harry“ jenom když mluvil s ním a ne o něm. Sám pro sebe se usmál. Snape si na něj začínal zvykat. Na Siriuse si asi nezvykne nikdy; byli k sobě dokonale zdvořilí, dokonce, i když dělali plány akcí, se kterými nesouhlasili, ale udržovali si od sebe odstup.
Pokračoval nahoru po schodech a přál si, aby mohl použít obraceč času a vrátit se do dnešního rána. Používat ho znovu a znovu. Žít pořád tenhle den a nikdy se nedostat kupředu. Nikdy nezažít zítřejší ráno, nikdy nedostat dopis v pergamenové obálce s černými okraji.
* * * * *
Druhého dne ráno se do hradu vraceli opatrněji a pomaleji než jindy, protože Ron s nimi byl poprvé běhat. Uklidňovací cvičení Ronovi trochu pomohla, takže byl schopen aspoň napodobit sedy-lehy, které Harry dělal pod famfrpálovými brankami. To jak je poběhu utahaný se mu už tak dobře skrývat nedařilo, když šel vedle nich. Zatímco Harry a Hermiona dýchali normálně a vypadali svěže, Ron chvíli marně bojoval s těžkými vstupními dveřmi a potom počkal na Harryho, aby je otevřel.
Potom Harry, Ron a Hermiona ztuhli; Malfoy, Crabbe a Goyle nečině postávali blízko mramorových schodů. Harry se v duchu zasmál; snad poprvé je letos viděl spolu mimo třídu. Docela ho zajímalo, jestli už ty dva hromotluky taky naverbovali. Malfoy se zle zašklebil, jakmile je viděl a zaměřil se na Hermionu v jejím běžeckém oblečení. Teď, když bylo tepleji, nosila zase svou běžeckou podprsenku a obtažené cyklistické šortky. Harry si uvědomil, že téměř po roce každodenního běhání vypadala ještě neuvěřitelněji něž předtím a na Malfoyově obličeji bylo vidět, že si toho všiml také. Přál si, aby ho Ginny mohla vidět. Potom se Malfoy zadíval na vyčerpaného Rona.
“Ááá! Weasley! Všiml jsem si, že se ti ta fotka opravdu líbila. Zapamatoval sis ji? Já ano, já ji můžu vidět ve své hlavě vidět--” poklepal si na spánek “ - kdy chci. A Potter, dobře… ten to může vidět kdykoli chce…“
Harry po Malfoyových slovech ztuhl a podíval se na Rona, který začínal rudnout. Harry si původně myslel, že Ron po ranním běhu nebude mít dostatek sil, aby Malfoye napadl, ale o opaku se přesvědčil, jakmile se Ron na Malfoye vrhl a přirazil ho na stěnu. Crabbe a Goyle se na Rona hned rozeběhli, ale Harry vytáhl z ponožky hůlku a na oba dva úspěšně použil zaklínadlo Impedimenta. Oba se sice stále pohybovali směrem k Ronovi a Malfoyovi, ale tak pomalu, že jejich pohyby byly neznatelné.
Malfoy polkl, když stál přimáčklý na zeď a Ron od něj byl vzdálený asi palec. “Co jsi to sakra dělal?” řekl Harrymu.
Harry se na něj ironicky zasmál. “Zpomalení těch dvou dole je nedůležité, že jo?”
Hermione se zašklebila a Harry se k ní připojil. Harry jim ještě neřekl o poště, kterou očekával; celý předešlý večer a dnes ráno se snažil vypadat vesele, nechtěl, aby v nich vzbudil podezření, že se něco děje. Ron se stále tvářil vážně. Malfoyovi řekl: “Harry a Hermiona jsou přátelé. Ne to, co si představíš ty, když se řekne kamarádění s holkou. Ale ty jsou podle tebe dobré jen na jednu věc, co?.”
“Co ty můžeš vědět o mém soukromém životě? A nezapomeň-tvoje se sestra je moje kamarádka. Takže pokud je to co říkáš pravda, měl bych toho po ní chtít více, než jsem chtěl…áár!”
Ron vší silou zarazil své koleno Malfoyovi do slabin; Harry sebou nechtěně trhnul. Napadlo ho, že by tak pravděpodobně reagoval, i kdyby někdo kolenem do slabin nakopl Voldemorta. To pomyšlení bylo tak…
“Nemluv o mé sestře! A nemluv s mou sestrou, nikdy víc, ty špinavej, slizkej hade…“
Harry slyšel Sandyin sykot, ale byl natolik rozpýlen, že jí musel požádat, aby mu zopakovala to, co říkala. Možná to bylo důležité, třeba něco o tom, co se stane ve Vstupní síni…
“Říkala jsem, abys řekl svému příteli, že hadi jsou jedni z nejčistotnějších stvoření, jaká existují,” řekla zraněným hlasem.
Ron se otočil, když slyšel Harryho, jak mluví hadím jazykem a potom poslouchal Sandyin sykot. “ Co se děje?” chtěl vědět. “Má nějaké--?” Ron se podíval na Malfoye, kterého stále držel za paže přimáčknutého na zdi; nechtěl, aby Malfoy věděl o tom, že Sandy má vidění.
“No, o to nejde. Je jen trochu rozrušená z toho, co jsi řekl. Chce, abys věděl, že hadi jsou vlastně jedni z nejčistotnějších stvoření.”
“Oh. Můžeš jí říct, že se omlouvám?”
“Omlouvá se ti, Sandy,” zasyčel na ni Harry.
“Slyšela jsem ho. Taky nejsme slizcí,” syčela k němu stále raněným hlasem.
“Jo, jo,” řekl Harry trochu neklidně. “Je mu to opravdu líto, Sandy.”
Malfoy se zamračil. “To toho zatracenýho hada s sebou nosíš pořád, Pottere?”
Harry mu ten nepříjemný pohled oplatil. “Taky ten svůj ksicht s sebou nosíš pořád, Malfoyi?”
Dokonce i Ron se teď smál. Udělal krok vzad od Malfoye a nechal ho jít. Malfoy si masíroval paže a pomalu odcházel. Harry, Ron a Hermiona společně vykročili po mramorových schodech.
“Hej!” zavolal na ně Malfoy. Otočili se; Malfoy stál u paty schodiště a sledoval Crabbeho a Goyla, kteří se stále neuvěřitelně pomalu pohybovali k místu, kde předtím stáli Ron s Malfoyem. “Neuděláte s nimi něco?”
Harry se podíval dolů na Crabbeho a Goyla, kteří vypadali jako dvě velice ošklivé sochy. “Nevidím žádný rozdíl.” Usmál se na Rona a Hermionu, kteří se znovu rozesmáli a pokračovali nahoru po schodech, za chvíli za sebou slyšeli Malfoye jak vykřikl: “Finite Incantatem!”, aby zrušil kouzlo, které působilo na jeho společníky. Harry se stále cítil mizerně, ale nasadil veselý výraz, smál se s ostatními a myšlenky na to, že má být zverbován si nechal pro sebe. Ač se mu to včera nezdálo, to, že spolu chodili běhat všichni tři, byl dobrý nápad. Byl rád, že se k nim Ron připojil; připadalo mu, jako kdyby se k nim vrátil zpátky. Kdyby mu teď řekli o jejich vztahu, možná že by to přijal v pohodě… a možná by mohl najít způsob, jak přesvědčit Malfoye, aby urychlil svůj plán, jak dostat svého otce z cesty.
<<<<< | — KAPITOLA DVADSIATA SIEDMA I. --- | >>>>> |
Komentáře
Přehled komentářů
Pekné! Harry, ako zlatý Griffin, poletujúci medzi Hermionou a Ginny... Hm-hm, ako toto dopadne?!
Tak, čakám na pokračovanie...
Simple
(Jimmi, 3. 8. 2009 21:39)
Toto je len skôr záložná stránka, na estrankach neurobíš nič iné. Preto to mám u seba, ak ti to nevyhovuje tam, povedz čo - ak budem vedieť čo a budem vedieť ako, spravím. Už som doplnila pod každú kapitolu linky na ostatné kapitoly z témy, či odkaz na ďalšiu kapitolu. Takže k forme pripomienky tam.
Rozdiel oproti pôvodnému zverejneniu : v pôvodných kapitolách neboli odseky, text zhustený, šírka textu tak na 6 cm. Myslím, že toto je naozaj lepšie.
Hmm
(Simple, 3. 8. 2009 21:11)nič v zlom zlatíčka:) ale táto stránka na mňa nepôsobí o viac väčším dojmom, ako tá stará fanfiction, kde bola tá poviedka zverejnená. človeku sa možno ani nebude chcieť čítať toto úžasné dielo, keď uvidí usporiadanie(lepšie povedané neusporiadanie) stránky. Pravdepodobne to bolo iba narýchlo urobené, ale v budúcnosti čakám zlepšenia
:))))
(nadin, 9. 8. 2009 17:36)